V lednu nám konečně nasněžilo, a tak se oddáváme zimním radovánkám. Sáňkujeme, bobujeme, koulujeme se, poznáváme led a sníh téměř všemi smysli. Ve třídě děláme pokusy, zkoumáme vlastnosti sněhu i ledu: zjišťujeme kdy a jak taje, jak je čistý, jak se dá obarvit, kolik se ho vleze do sklenice, co se s ním dá všechno dělat. Venku zkoušíme otiskovat boty, ruce i celé tělo a vytváříme „andělíčky“, pozorujeme stopy lidí i zvířat, sbíráme ledové kameny a rampouchy. Povídáme si o měsících v roce a jaké počasí je pro ně typické, malujeme ledové království a učíme se písničlu o zimě. Podnikáme první delší výpravu do okolí, tentokrát ke skalám. Sníh je také dobrý materiál na tvoření, takže stavíme různé sněhuláky a pouštíme se i do stavby iglů. Sněhuláky si vyrábíme i z papíru a zdobíme jimi školku, dokonce si na ně i hrajeme. V rámci ranní rozcvičky se koulujeme papírovými koulemi a stavíme sněhuláky z gymnastických míčů. Zapojujeme děti do přípravy svačinek, učí se krájet ovoce a zeleninu. Společně také vyrábíme zmrzlinu. Druhá výprava je na louku na konci Borotína směrem ke koupališti. Zde si hrajeme v křoví, skáčeme přes sněhové koule jako přes „kozu“, malujeme do sněhu barvami. Povídáme si o tom, co dělají zvířata a ptáci v zimě, a jak jim můžeme pomoci zimu přežít, pozorujeme jejich stopy. Provádíme pokusy s vodou a ledem. Poslední lednová výprava byla k andělu a kolem hřbitova: hustě sněží a tak pozorujeme vločky a snažíme se je chytat, hledáme pobytová znamení zvířat a ptáků. Rozvíjíme hrubou motoriku (ve sněhu to jde náramě dobře): házíme sněhovými koulemi na cíl, skáčeme, běháme, překonáváme překážky, trénujeme rovnováhu na kládě, …Děti si navzájem pomáhají a je zajímavé, že venku nemusíme řešit žádné spory. Vytiskli jsme si mapu Borotína a okolí a své výpravy si do ní zaznamenáváme. Děti se už naučily i pár mapových značek.